Z Vánoc šílela i moje mamka, která jinak nebyla žádná hospodyňka, o babičce nemluvím, ta pekla asi 20 druhů cukroví, vánočky, stála od pěti od rána ve frontách na klobásy pro všechny členy rodiny
.
Řešilo se to víc, než teď, v mém okolí, stálo to mnohem větší úsilí, aby všechno bylo. Třeba dárky sháněli mnohem dřív, než já, když zrovna něco hezkého přivezli, tak to koupili a schovali, klidně v září. Stromky se prodávaly na jediným místě ve městě, asi ve 14 letech jsem ho táhla 2 km z centra do sídliště, pán mi ho aspoň převázal provázkem
, nebyly ještě ty sítě.
Natřískaný obchody, těch pár, co tu dřív byly a nemožnost dojet autobusem domů z centra po pátý hodině, když ty obchody zavíraly, jen aut nebylo tolik. A s výzdobou se začínalo později, nebyly tolik besídky a všudypřítomné koncerty s koledama o adventu, nebyl vlastně ani advent
, teda my jsme ho neznaly, a neprodávaly se adventní věnce, v rádiu se hrály Vánoce, vánoce...