My dome roky měly systém, že manžel nadstandartně živil rodinu a nedělal doma vůbec nic. Přišlo mi to normální a v pořádku a stojím si za tím, že to v pořádku bylo (i když by se asi našly kritické hlasy, že ne). Bylo by mi i blbé, po něm cokoli chtít, uměla jsem si totiž také (alespoň částečně) představit, jak vyčerpávající jeho práce je, časově i jinak.
Takže nedělal nic, ale byla samozřejmě paní na úklid, hodinový manžel a cokoli dalšího.. Nemyslím si, že by to šlo i dělat jinak. Nikdo z lidí na jeho pozici to neměl doma myslím jiné.
S touto prací skončil, protože jsme ani jeden nechtěli, aby tento způsob života žil on i já i děti do konce našeho produktivního věku. Teď stále dobře živí rodinu, ale už ne vyloženě nadstandartně, už má více času a doma se o práci dělíme. Trvalo, než se do nového režimu přehodil, ale nikdy jsem od něj neslyšela to je ženská práce, to nebudu... jen se to musel "naučit", takže teď se o práci v podstatě dělíme. Ono to dělba práce byla vlastně i předtím, jenže každý jsme byli vytíženi jinak a jednostranně. Takže můj názor je, že není vyloženě špatně, když manžel "uloví" mamuta a doma nic nedělá, nutno ale asi dodat, že záleží na tom, zda muž loví 8 hodin denně, na co naloví a co bez něj musí zvládnout jeho žena a jestli s tímhle režimem oba souhlasí.