Aleno,
to vůbec tak nemusí být. Můj táta má v baráku volné celé patro a nikdo z nás z jeho dětí,tam nikdy nebydlel. Ségra tam přespí v létě,když je tu na týden s dětmi na dovolené. Jinak je patro zcela prázdné,zařízené,ale nevyužívané. Popravdě si myslím,že společné soužití by nikomu z nás neprospělo. Ani tátovi ani nám dětem. Myslím,že by nám z toho hráblo,protože můj táta neumí absolutně odpočívat. Pořád musí něco dělat a nutí k tomu i ostatní. Bydlím 4 km od něj takže dostatečně daleko,aby mi do ničeho moc nekecal a dostatečně blízko,pokud něco potřebuje. Původně jsme chtěli koupit dům pár metrů od něj,ale te´d jsem ráda za ty 4 km. To je bezpečná hranice. A u dětí doufám,že se časem osamostatní,ale na druhou stranu doufám,že se neosamostatní někam na druhý konec světa.