Ne, Kudlo, ty to opět posouváš do oblasti absurdního dramatu. S dovolením bych zůstala v realitě.
V té, ve které se pohybuji já se dětem na studiích nestaví domy, ty děti (podle toho, kde studují) bydlí buď doma, nebo na koleji, případně v podnájmu. A rodiče se na jejich životě podílí podle svých vlastních možností. Zkusím konkrétní příklady. Studentka ze vsi na Vysočině, v Praze na fildě, rodiče oba v dělnických profesích, doma další nezaopatřený sourozenec. Rodiče jí dávali na měsíc nějaké tři, čtyři tisíce, víc zkrátka nemohli, protože víc neměli. Takže chodila během studia na brigády, protože za tu částku od rodičů jaksi celý měsíc žít nelze. Nic rodičům "nevyčítala", nechtěla od nich, aby chodili do práce na dvě směny nebo o víkendech a svátcích chodili vykládat vagóny, jen aby nemusela chodit ona sama někam do kavárny za pult nebo do KFC prodávat pálivý křidýlka. Zařídila se podle reálných možností.
Naproti tomu syn ředitele podniku a úspěšné podnikatelky do té kavárny ani do KFC nemusel. Leda že by sám hodně chtěl, což kupodivu nechtěl. Studoval dílem v místě bydliště, dílem mimo něj. Rodiče mu náklady na studium pokryli a on si mohl stáže/brigády vybírat podle toho, jak mu budou později užitečné v praxi, nikoli podle toho, kolik mu to hodí, aby měl na nájem a živobytí.
Oba modeloví studenti jsou dneska dávno dospělí a mají vlastní rodiny. Ani jeden "neskončil špatně", neválí se doma, nenechává se živit stárnoucími rodiči, oba jsou ve svých profesích vcelku úspěšní, neskončili v montovně nebo ve státní správě za tabulkovej plat. Jen holt ten někdejší student z bohaté rodiny nemusí platit hypotéku a uvědomuje si, jaká je to výhoda oproti těm, co musej.