Přidat odpověď
Kudlo,
já myslím, že u většiny rodičů jde (a podle mě je to tak správně) primárně o rodinné finanční možnosti, které tu míru podpory primárně omezují. Nevidím smysl říkat dceři "ty staré boty se ti ještě nerozpadly, na nové si vydělej", když na ty boty v klidu mám a sama kvůli tomu nepracuji celé noci. Na druhou stranu, kdybych si kvůli tomu měla brát víkendový přivýdělek já, tak ať se raději snaží ta dcera. A jsou rodiny, kde dítěti studium v Praze nezaplatí, neboť na to prostě a jednoduše nemají, tam se dítě prostě snažit samo musí.
Primární omezení principem chápu taky, ale po zajištění nutného, to jest bydlení a jídla; a při určitém kontrastu komfortu rodičů a studujících dětí mi to připadá zbytečně tvrdé. Všechny děti nejsou neúnavné a s tahem na branku a taky potřebují určitý čas pro osobní život. Ale prosím.
Neposkytnout dítěti z principu ani základ, pokud na něj snadno mám, mi přijde mimo.
Předchozí