libik, já jsem asi pesimista, ale nějak nevěřím, že by v té frázi nějaké skutečné přání bylo... s těmi lidmi se nikdy nepotkám, zavolají jednou za čas (někteří prvně a naposled, někteří třeba jednou do měsíce, nejčastěji třeba jednou do roka, spíš méně)... něco ode mne chtějí, já jim pomohu (nebo taky ne), ale rozhodně to žádný "vztah" mezi námi nevytvoří... jsem pro ně anonymním hlasem... asi jako třeba s řidičem tramvaje...
nakonec to i slyšíš, ten tón je neuvědomělý, stejně jako když říkáš na konci "na shledanou" - prostě vata...