jako když to takhle nejde, tak se nedá nic dělat, to není "nechci" ale "nemůžu", a jsou tam jiní "zástupci rodu".

Umím si představit, že to dítě o tu besídku nestojí a je školou donuceno, pak je mu to možná opravdu fuk (jak píše Monty).

Ale pokud mu na tom jen trochu záleží, tak si neumím představit, že by ho nepotěšil zájem a nezklamal nezájem. Třeba na vystoupení naší lidušky, který se koná v místním divadélku a je to vždycky velká sláva, se bavily maminky, že tatínek "na to není" a že nikdy nechodí. To jsem si tedy pomyslela, že je tatínek mamlas a chudák dítě.

Sama jsem teda až takovej magor, že občas jdu i na besídku dětí kamarádek.