No, tohle je taky otázka.

Kde je ta hranice, od který by to člověka přestalo bavit? A co by byla ta "poslední kapka"? To, co říkáš - že by nikdy nepomohli a nechali by se obsluhovat? Nebo že by oni sami nikdy nebyli iniciativní a nevzpomněli si? (To se přiznám, že by mě taky nebavilo, jsem schopná do někoho investovat a poměrně hodně, ale pokud tam z jeho strany není odezva, tak mě to taky časem přestane bavit).

Nebo je to tak, že ten "svorník" musí být tak trochu "splachovací"?

Nevím, házím do pléna k úvaze.