V poklidném duchu jsme se odebrali ke stromečku a vypadalo to, že i zbytek večera bude probíhat podobně. Uprostřed místnosti byla obrovskou plachtou přikrytá neforemná hromada s cedulkou se jménem našeho syna. Jaké bylo jeho překvapení, když se pod ní objevila kompletní bicí souprava! 😵😨😳😱 Syn, který hraje pátým rokem na klavír, nesnáší hluk a o bicí nikdy neprojevil zájem, jen lapal po dechu a já stála neschopná slov. Když pominu fakt, že bicí zabírají polovinu obýváku, přiznávám, že doteď jsem se z toho nevzpamatovala. Vzhledem k tomu, že ,, cizí neštěstí potěší,, jsem zvědavá, zda byl někdo také obdarován darem, co mu vyrazil dech. Mmch začínám koketovat s myšlenkou, že si půjdu zabubnovat.