Jdeme do lehce slavnostního, ale nikdo k tomu není nucen ani není předepisováno, co je to "slavnostní". Je to ponecháno na představách a citu zúčastněných. Kdo se cítí slavnostně v džínách, je v nich, kdo v obleku, je v obleku. Je ale fakt, že skoro nevnímám, co má kdo na sobě. Je docela dobře možné, že můj otec nebo bratr (či oba) byli předvčírem u slavnostního oběda v teplákách. Fakt nevím
Děti jako malé vybalovaly doma dárky v pyžámcích (dělo se tak ráno), ale pak jsme je nastrojili jako na besídku a šli s nimi po návštěvách. Patrně si tak zvykly na to "lepší" oblečení během štědrého dne-večera.