Já jsem pocítila fakt velikou radost (úplně takový záchvěv nadšení, jako když jsem byla malá) z knihy, kterou mi dal syn. Trefil se úplně skvěle, nikdo jiný by takový nápad neměl. A ještě se chudák bál, jestli je to ono. Ostatní taky měli radost, ale takovou normální.
Manžela jsem naopak trochu zklamala, dal mi zlatej náhrdelník, a já to vůbec nečekala a tak jsem na první pohled myslela, že je to nějaká bižuterie a dala jsem to stranou s pomyšlenim, co to koho napadlo . Pak jsem ovšem koukala .