Ke mně domů nechodí vůbec nikdo, jen rodina. (mluvím tedy o dospělých lidech, cizí děti hrát si s malým chodí běžně)
K mužovi domů (tedy k nám) chodí jen rodina a jedni kamarádi.
Já sama chodím domů jen k rodině, ke kamarádům (2 rodiny) a k "chůvě" (1 rodina).

Teď jsem byla doma u rodičů malého spolužáka, protože malý si u nich hrál, já jsem pro něj přišla a oni ještě nebyli dohraní, tak mě pozvali, ať posedím v obýváku. Vlastně to byla po dlouhé době první moje návštěva v "cizí" domácnosti.

Jo, pak u mě doma bylo ještě pár "klientů", ale to byly pracovní rozhovory, nikoli společenská návštěva. Samozřejmě jsou to výjimky, lidé, co bydlí třeba ve stejné ulici, známe se ze společenského styku a oni něco potřebovali napsat, tak aby mi to nemuseli říkat mezi dveřma. Plus já chodívám takto občas ke klientům domů,je-li to nutné např. z jejich zdravotních důvodů.

Pro mě je jít k někomu domů (nepracovně) už jakýsi závazek, že chtějí dosud formální vztah posunout na nějakou přátelštější úroveň a popravdě, celkem se tomu bráním.