pro mě tohle "kdykoliv" žádný kouzlo nemá, na kamarádech oceňuju, že pokud k tomu nemaj dobrej důvod, že se napřed ZEPTAJ.

A brát jako pozitivum, že pokud přijdu někam nepozvána a jsem i přesto laskavě přijata (s tím, že se mi dotyčný nemůže věnovat hned, ale až za hodinu), tak se NEURAZÍM? Co by na tom bylo k uražení, když ten, kdo se zachoval nevhodně, bych byla já?

Obecně mám ráda návštěvy i přátele, pokud by šlo o nějakou nouzovku, tak bych se samozřejmě zalamovala dost, ale jsem vcelku ráda, že nikdo ke mně necítí takovou blízkost, aby měl pocit, že ke mně může přijít kdykoli jen tak neohlášen.