Monty jako urážení jsem to nazvala poprvé, protože tak jsem vnímala tvoje "vyvodím z toho závěry a příště si nic přát nebudu". Pak už jsem se tedy držela toho, že uděláš závěry. Což ovšem vnímám jako nelibost, nespokojenost, nesouhlas, že dárce nedal vše ze seznamu.

Slavnostní oblečení je u nás tradice pro celou rodinu (ne výhradně moje a mnou vymyšlené přání) a všichni to tak dodržují. Já bych pouze trvala na tom, že tuto tradici nebudeme rušit kvůli teplákové revoltě naschvál prudícího puberťáka. Stejně jako bychom kvůli jeho trucu nejedli v kuchyni rukama hranolky, když on by to tak natruc chtěl, že tradice jsou blbé. Nemusí se účastnit, když nechce.

Původně jsem se podivila, zda opravdu existuje dítě, které vždy dostalo přesně to, co napsalo do dopisu a nikdy pod stromkem nic nechybělo. Teď už vím, že jedno takové existuje.