Eudo,

tak já jsem nějakou dobu žila sama, takže jsem byla taky zvyklá sníst, co se mi zachtělo, u manžela jich bylo doma víc a byl to systém "nemůžu si vzít úplně cokoli, musím myslet taky na ostatní),a taky jsme si to pak museli vyříkat (což nebyl zas takovej problém).

U nás se na některý věci, jestli si je můžou dát, ptaj i naše vlastní děti, který s náma v tý domácnosti žijou, a přijde mi to jako normální (vyhneme se tak tomu, že by někdo sežral něco, s čím se počítá třeba na přípravu večeře)