Učím na VŠ a nepozoruju úbytek zájmu a motivace, spíš její posun. Mnohem větší zaměření na výsledek (což je v případě VŠ obvykle zápočet, zkouška, ev. různé systémy prerekvizit a korekvizit, které umožňují různě rychlý průchod školou). Daleko častěji čelím otázkám, ke které zkouškové otázce se to, co zrovna vysvětluju, vztahuje.
Dřív jsem byla spíš dotazovaná, k jakému dalšímu ději v těle se to vztahuje, popř. jakou chorobu způsobí, když se to porouchá.

Myslím, že je na ně, mimojiné i doma, ale možná i společensky, vyvíjený větší tlak na výkon a kvalitní výsledek, který je ztotožňovaný se známkami v indexu. Nějak si neužívají studium jako takové, pořád hledí směrem k "Oku Mordoru" v podobě zkoušky z předmětu a ke státnicím (a to učím prváky a druháky!) a hlavně v podobě konce školy. Nadšeně se mnou diskutovat o Bechtěrevově chorobě u faraonů a jiných odbočkách jich chce čím dál míň. Ale diskutovat a ujišťovat se, že používají správné pojmy v souvislosti s hlavním tématem, jich chce řekla bych spíš víc. Spousta si jich pečlivě vypisuje nové pojmy a k nim za pomlčku definici a přijdou po přednášce se sešitem a ujišťují se, že definici mají zapsanou správně. Takže vlastně možná je to posun správným směrem? Těžko říct. Pro společnost možná jo. Pro ně samotné je to myslím spíš škoda - přijdou mi takoví dřív staří a dřív ztrácející širší rozhled, takový ten obrovský maturantský. Víc jich postupně rezignuje na vedlejší zájmy (i když zároveň ti, co vedlejší zájmy mají - malují, hrají na nástroje, sportují - jsou zřetelně ti, co nejrychleji chápou složitější věci a zároveň mívají nejlepší prospěch). Ale tak nějak pořád jsou fajn, jen trochu jinak. A možná otázka není, jak je přivádět k takovým způsobům motivace, které fungovaly na nás, ale jeslti se spíš nepřizpůsobit tomu, že je prostě teď už motivují jiné věci. Přestože pro mě je to neradostné, přeorientovat se na středoškolský styl :)

Zajímavé pro mě ale je, že se čím dál zřetelněji odlišují od studentů zahraničních. Což je samozřejmě směs z různých zemí a nejde je shrnout do jednoho typu, ale přesto nám z některých zemí převažují, takže na tyhle národnostní skupiny už možná něco shrnout jde. A právě u nich pozoruju nemizející zájem o takové pochopení obecnějších zákonitostí a nadšení z odboček k faraonům. Zato definice pojmů je zpravidla neberou. A teda taky žijou myslím bujnější studentský život, což ale může být dané čistě tím, že jsou z lépe situovaných rodin a nemjí finanční problémy, navíc ČR je pro ně většinou levná a nemusejí tu řešit nějaké přivýdělky. A jsou taky strašně fajn :)