"Skola neni vlak, do ktereho se deti v prvni tride posadi a jedou vsechyny po stejne koleji az k maturite. Pokud nam nekde cestou nevypadnou, kdyz se snazi podivat vedle. Skola by mela byt les, kam se dite vypusti a pod dozorem necha objevovat."

To se mi líbí (nechat to vzdělávání do jisté míry na těch dětech a na tom, co je zaujme) a taky to tak vidím, ale jak toho dosáhnout?

A jak eliminovat situace, kdy si někdo v tom lese sedne pod strom a zůstane tam bez pohnutí civět až do tý maturity?
Nebo situace, kdy se někdo nadchne a bude celou tu dobu zkoumat jeden srnčí bobek (a výsledek bude, že o tom bobku bude vědět úplně všecko, ale o tom ostatním vůbec nic a nepozná borůvku od šišky)?