Také si myslím, že další vzdělávání nehraje tu nejdůležitější roli. Velkou roli hraje samotná osobnost učitele jako člověka, schopnost zaujmout, i třeba barva hlasu je důlěžitá. Dále chuť zkoušet věci jinak, víc přemýšlet o práci, nenechat se semlet rutinou a otrávit nezájmem.

Co se týká toho dalšího vzdělávání, určitě záleží na oboru, zda je technický, společenksovědní apod. Co dělám konkrétně já? Nejvíce získávám nové informace z četby. Knihy si většinou kupuji, malá místní knihovna je, co se týká vědecké literatury, nevyhovující, školní také (bohužel...nejsou peníze). Mám předplacené dva časopisy z oboru, jiné ped.časopisy a noviny si půjčuji ve škole. Hodně čerpám z filmových dokumentů, trávím hodně času jejich vyhledáváním, sledování a selekcí (výběr toho, co mohu použít ve výuce). Hodně vyhledávám informace z oboru na internetu, prameny, texty. Navštěvuji akce, přednášky, besedy a výstavy, které se pojí s mým oborem (i jiné, mám zájem i o jiné obory). Co se týká akcí DVPP, účastním se jich méně než dříve, škola nám je nechce proplácet, jen sem tam někdy a něco...hodně se zvažuje, co se proplatí (před lety škola proplatila jakoukoliv vzdělávací akci DVPP, na kterou jsem chtěla jít). Dnes jsou u nás prioritou akce a školení pro výchovné poradce a preventisty spojené s inkluzí, výchovnými problémy, šikanou atd. Nejsem preventista ani vp, takže jsou pro mě tato školení skoro nedostupná. Z toho plyne...vzdělávejte se, ale za své. Já se tedy snažím, ale je fakt, že za knížky a oborové časáky dám majlant ( z toho malého platu). Beru to tak, že to prostě patří k mému oboru. Když jsem se rozhodla studovat literaturu a dějepis, počítala jsem s tím, že to tak bude, takže si nestěžuji, kdyby to tak někdo pochopil.