"oni pořád dělají všechno jen pro něco, mít radostz práce, poznání, dobrý pocit, to neznají"
Mne tohle prijde tak "vekovite" nadrazene, proste to generacne opakujici se vzdychani, jak je ta dnesni mladez spatna :)
Moje zkusenost je, ze s nicim cele detstvi nebojujeme tak, jako s neustalym soutezenim (deti to nesnasi), do ktereho nas neustale tlaci detske a vzdelavaci instituce. Pokud jsem dala kluky do tridy alternativne "nesoutezive", tak aspon v druzine meli neustale pocit, ze za zavazani tkanicky je dobre pridelit bonbon. Neustale odmenovani, vyuzivani kazdeho svatku k nejakym nadilkam, navykani na odmenu - to opravdu neni prace rodin, ale ustavu.
Nevim, kde by mela vznikat v dnesnim skolnim systemu radost z prace nebo poznani. Klasicka skola a jeji napln mi pripada tak mimo realny svet, jak snad jeste nikdy. Pokud dite neco zajima, tak si to zjisti jinde (a mnohem drive), ve svem tempu a objemu a v mnohem lepsim havu, pokud tema dite nezajima, tak system prace s knihou a sesitem a vypisovanim poznamek ho asi neuhrane a na viru neobrati. Deti ktere jsou z prvniho stupne zvykle, delat veci po svem a "objevovat", jsou vetsinou takove prace schopne i pozdeji (i kdyz puberta je zmrtvujici pro kazdeho), deti, ktere se prvnim stupnem pro vyplnovali jsou vetsinou uz otravene prilis.