Dnes v sedmičce debata, která byla blízká tady té naší diskuzi. Bavili jsme se o tom, kolik člověk informací udrží v trvalé paměti během života. Někde jsem vyčetla, že snad jen 5% toho, s čím se v životě setkají. Děti se hned logicky zeptaly, tak proč se to všechno ve škole učí, když se to stejně nedá zapamatovat Bavili jsme se o systému výuky dějepisu na českých školách, že se vše vlastně učí 3x, někdo i 4x (stejné učivo na 1. st., stejné na 2., stejné na 3. a někdy to samé i na VŠ). Také tomuto cyklení moc nerozumím. Nechápaly, proč zase mluvíme o knížeti Václavovi, když už o něm mluvili ve Vlastivědě.

Mně osobně dost vadí, že se děti už na 1.st. musí učit velký objem učiva v naukových předmětech nazpaměť (myslím vlastivědu a přírodovědu). Přijde mi to jako naprostá zbytečnost a možná i důvod, proč se dětí zprudí školou tak brzy. Loni jsem litovala dceru, která se musela podrobně učit ve vlastivědě všechny naše kraje s veškerými městy, průmyslem, zeměpisem. Vůbec jsem nechápala k čemu? Takto zpaměti vyjmenovávat závody? Proč? Ještě bych to pochopila v souvislosti s mapou, něco tam ukázat, ale toto je naprostá zhovadilost. Letos podrobné charakteristiky homo habilis, homo erectus...nechápu, že není zpruzená, narozdíl ode mě. Ve vlastivědě berou děti české dějiny ve stejném a často i větším faktografickém rozsahu, než s nimi beru já na 2. stupni v dějáku. Nerozumí tomu, proč přeskakuji nějakého Spytihněva, nebo Vratislava, předtím se ho "měli" učit. Nechápu to.
Mně osobně by se líbila výuka českých dějin na 1.stupni jen formou četby, práce s ukázkymi, lit.texty (nějaké pověsti, zápisy z kronik atd.), aby je to zároveň nalákalo třeba k četbě, povídat si o tom, rozvíjet komunikační schopnosti a myšlení, formulování myšlenek, názorů. Takto nějak to probíhalo u syna, bylo to fajn, bavilo ho to a hodně si pamatoval. Dcera už na 1. vyfasovala kopii zápisu ve Wordu, aby stihli objemově co nejvíce (někdy i ve formátu A4 - 1.stupeň!) Smysl mi dodnes zcela uniká. Vše je o lidech.