Majáková, naprosto souhlasím. Naukové předměty na 1. stupni (a myslím, že z větší části i na 2.) by měly být spíš o přitažení zájmu k oboru. Různé pokusy, exkurze, zajímavosti, čtení. Ve vlastivědě (spolu s pracákem) zkusit vyrobit vrš, upéct placky, zamyslet se nad způsoboem života v dané době - jak třeba vypadal jeden den v roce 1750 pro lidi z různých společenských vrstev, co tou dobou lidé jedli, jak se oblékali, klidně spojit s hudebkou - jaká hudba je z té doby.

Když syn v 5. třídě donesl domů písemku z vlastivědy, tak jsem nevěřila vlastním očím. "Jaké byly požadavky stávkujících Pražanů v roce 1848 a čeho nakonec dosáhli?"
To jako v 5. třídě? Fakt? A proč? Vždyť se to znovu podrobně bere někdy v 8. třídě, tuším.

Když vezmu učebnici přírodopisu pro 2. stupeň, tak zjiŠťuju, že je tak nacpaná zbytečnými informacemi, že jsem ji žákům ani nerozdala. Jako opravdu je někdo přesvědčen o tom, že mezi základní učivo patří vědět, že žahavci mají rozptýlenou nervovou soustavu, kroužkovci žebříčkovitou atd? Kdo bude chtít, může to dostudovat na střední (nebo sám).
V přírodopise by měli umět chápat vazby a souvislosti. Co se stane, když v přírodě změníme tohle? Jaké budou následky? Jak se chovat ohleduplně k přírodě? Co žije u nás na zahradě a v lese? Většina dětí pozná lemura, ale bohužel málokdo viděl (pozná) kuňku. Místo sezení ve třídě vypadnout do přírody a zkoumat, osahávat, čichat, ochutnat, co se dá.