Nezvládá, chodila do školy v poslední době tak 3x týdně max, dle stavu, musela jsem jí často omlouvat. Ve škole jsem to domluvila, všichni kantoři jí skvěle vyšli vstříc a netlačili na ní s doháněním látky, dopisováním testů atd. do doby, než bude ok, to by stav akorát zhoršovalo. Psychiatrička mi řekla, že je dobré, aby dítě do školy pokud možno chodilo (aspoň nějaká činnost, režim...). Problém je ale v tom, že člověk v těžké fázi deprese nevidí absolutně důvod proč se o něco snažit, proč se učit, proč tam vůbec jít. Život pro něj nemá smysl. Navíc má dítě v depresi i problém se soustředěním. První psycholog často nesedne, jako nám, bohužel, stejně jako zřejmě i léky, je to běh na strašně dlouhou trať. Psychiatr napíše lék a nashledanou, a čeká se a čeká. Ale kontroly jsme měli co dva týdny, v takovém stavu tři měsíce snad není možné?! A antidepresiva ta holčina nebere? S tím doháněním se nedá prostě dělat nic, dokud se nestabilizuje, jsme v úplně stejné fázi a jen doufám že nebude muset opakovat ročník. Komisionální přezkušování asi hrozí.