Přijde mi, že většina pořádkumilovných lidí (nebo aspoň většina těch, co znám já), je hrozně na nervy, když ten pořádek nejde podle jejich představ. Třeba Kondo musí dle mého šílet z vlastních batolat, co chodí a vytahují ponožky dokonale postavené na špičku v šuplících a její manžel určitě nemá všechny štětiny zubního kartáčku rovnoběžně se spárou na dlaždičkách. To je snad lepší být bordelář. Ale nemůžu vyloučit, že je tenhle dojem jen přetrvávání pubertálního vzdoru, ze kterého jsem ve svém pokročilém věku ještě nevyrostla.