Ve Chvalech jsme měli tchyni po zlomenině krčku. Nesmírně laskavý personál, chovali se k ní moc pěkně, žádné babi a podobně, hezky si s ní povídali, jídlo dobré, a rehabilitace skvělá. Přišla téměř nechodící, domů jsme ji po měsíci vezli zrehabilitovanou, téměř samostatnou. Mohu jen doporučit.

A ještě máme skvělou zkušenost s Domovem Karla Boromejského v Řepích, což je sice z ruky, ale to je tak jediná vada. Měla jsem tam tátu s přestávkami skoro rok, vždycky ho dali dohromady, pak se zdekompenzoval (ischemie, cukrovka, a nechtěl za žádnou cenu k nám, navíc jsme v té době měli dceru po těžkém úraze), a zase se zlepšil. Nakonec tam v necelých osmdesáti umřel, obklopen laskavými lidmi.

Držím palce.