Já to vidím stejně.
Ale také vidím, že někteří lidé to mají jinak a potřebují o sebe pečovat v mnohem větší míře. Nebo se potřebují zahrnovat dary. Nebo si potřebují říkat "zlato". Nebo si potřebují několikrát denně telefonovat. Nebo se jim nesnesitelně stýská, když spolu jednu noc nejsou. Nebo nikam nepustí své desetileté děti samotné. Nebo celý den čučí do mobilu. Nebo všechno fotí a sdílejí. Nebo spí se psem nebo kočkou v posteli. A i když se tomu můžu v duchu podivit, protože to mám jinak, je to vlastně v pořádku. A svět je asi v rovnováze díky své různorodosti. (A je o čem několik dní debatovat na Rodině )