"Když je nás tolik ochotných fungovat pro rodinu - jsme schopné chtít, aby rodina fungovala pro nás? Spousta žen v mém okolí (např moje tchyně) to má jinak. A diví se, že já něco chci po manželovi a nebo naopak nejsem ochotná pro něho udělat naprosto vše."

Já si myslím, že tohle je jeden z možných hlavních kamenů úrazu.

Že to ten člověk bere tak, že si tím svým fungováním pro rodinu "kupuje", že rodina musí taky fungovat pro něj, přičemž někdy to do sebe "zapadne" tak, že to ti lidi dělaj rádi (představuju si to tak, že oba mají "skutky služby" na prvním místě), ale jindy ne (to by byl případ můj a možná třeba i Monty - představuju si situaci, kdy ten člověk pro Tebe dělá věci, o který v podstatě nestojíš, protože jsi zcela srozuměná s tím, že si je uděláš sama, a na oplátku chce, abys Ty pro něj dělala něco, co dělat nechceš).

Ani jeden přístup podle mě není a priori špatně, ale klíčový je, že se musej sejít lidi, kteří to mají oba podobně.