ahoj Leni,
já sice blbnu s uzávěrkou, ale momentálně si od ní čistím hlavu, tak nakukuji. Jak se ti vede v novém roce? U nás vcelku nic moc nového, V. je v Anglii, byla tu na Vánoce a přiletí zase na jarňáky, v druhé půlce února. My ale zrovna vyrážíme na hory, tak snad se k nám přidá alespoň na nějaký den, zbytek chce věnovat bakalářce. K. je v pohodě, dokonce to vypadá na mírné zlepšení vysvědčení, ťuk,ťuk. M. co se týče učení super, jen jsem teď na schůzkách bohužel byla nucena řešit něco jako šikanu , no ne že by se to nedalo čekat, ten kluk na něj útočil už předloni ve školce(do předškoláků spolu naštěstí nechodili), problém je, že váží dvojnásobek toho co Maty a měří asi o 25 cm víc, takže síly bohužel velmi nevyrovnané. Navíc se spojil ještě s dalším klukem, sice prckem, ale velmi výbojným, který rychle pochopil, že pod záštitou toho velkého kluka si může beztrestně bouchnout i do toho, na koho by si sám netroufal. Dokonce prý o těch přestávkách jeden hlídá u dveří, jestli pí. uč. nejde a další se "baví" strkáním, boucháním a kopáním... no máme za sebou schůzku s pí. uč. a rodiči obou "násilníků", oslovily jsme s pí. uč. školní psycholožku a koncem ledna má první sezení s celou třídou, mimoto i samostatně s jednotlivými aktéry, tak snad bude dobře. Když z M.vypadlo cestou autem z víkendu že "nejlepší je zůstat ležet,dát si kolena před obličej a počkat, až Honzík doběhne pro pomoc" myslela jsem, že se přeskočím vzteky. On nikdy nechce, abychom za něj něco řešily(je sám před sebou chlapák), ale tentokrát na otázku "tak co s tím budeme dělat?" odpověděl " tak třeba na třídních schůzkách?!..." no mazec.