Kájo, tak to jsi dobrá.
Hlavně, že to v práci zvládáš a všechno je v pohodě.
Jsi šikula.


Jani, já jsem totálně v prdeli. Bohužel ne zdravotně, ale psychicky. Nějak už poslední dobouz nevidím to světlo na konci tunelu a ruka končící mým ramenem je už nějak příliš krátká a cizí v mém okolí není.

Kdybych neměla ty psy, tak to prostě nedám a končím.

Doma už se mi to bohužel zhroutilo dávno a o Andule ani nemluvím.

Ale ono to nějak dopadne. Třeba se časem něco objeví a nebo taky ne a budu mít konečně klid.
Přežívám z hodiny na hodinu.