vidím, že jsem to příliš zjednodušila a že se z toho tady začalo řešit, jestli se v padesáti postarat o tchýni....

Mám ve svém okolí několik párů, kteří kolem té padesátky mají klidně nový vztah, ale už ho neřeší klasickou cestou (svatba, miminko, bydlení atd.), ale prostě zůstávají každý ve svém, a především řeší svojí "starou" rodinu.
Ono sestěhovat se s milovaným přítelem, když máte dohromady čtyři pět dětí v plus mínus pubertálním věku a ještě pořád máte vyhlídku na dalších alespoň pět s nějakým dítětem "doma" (tj. nedospělým, bydlícím s rodiči), tak zaprvé sestěhovat tolik lidí dohromady je problém prostorový (třeba dát do pokojíčku patnáctiletého kluka a čtrnáctiletou holku, je konfliktní i v případě sourozenců - u lidí nepříbuzných mi to přijde dost průšvih) - a za druhé vztahový. Nejde jen o to, jak mezi sebou vycházejí partneři, ale partner musí vycházet s dětmi partnerky a partnerka s dětmi partnera a děti mezi sebou navzájem. Tchýně a širší rodiny jsou třešnička na dortu.
Ty lidi spolu cestují, tráví dovolené, sportují, slaví narozeniny, sexují, navštěvují ty tchýně atd. - ale žijí každý jinde. Protože je to praktičtější v mnoha ohledech.
Jestli to v sedmdesáti (nebo s odchodem většiny dětí z domova) budou řešit jinak, to samozřejmě nevím.