Já stejnou zkušenost naštěstí a zaplaťpánbůh nemám. Ale mám jiné zkušenosti. A to:
- u některých lidí (možná u většiny) nevíš, jak doopravdy, když se zavřou dveře, prožívají smutek a žal. Že jsou navenek veselí a bezstarostní, může být jen zdánlivé a neznamená to vůbec nic. Uvnitř nich třeba probíhá peklo.
- že nemám očekávat, že se lidé budou chovat tak, jak já předpokládám a očekávám
- že když se tak nechovají, nemám jim to zazlívat, protože nevím, jak to doopravdy je
- že když nevím, jak to doopravdy je a chci to vědět, že se jich mám zeptat a snažit se je pochopit
- že ani já se vždy nechovám tak, jak ode mne lidé očekávají
- že když od někoho něco očekávám a chci, jdu tomu naproti a jsem iniciativní já. Zkusím, zda to půjde a když to prostě nejde, přijmu to.
- že všechno je normální, i když mi to normální nepřipadá, protože každý to má normální nějak jinak

Přeji hodně odvahy a sil do života a ať je ten život čím dál lehčí.