Irmi, promiň, ale myslím, že tady se pouštíš slepou cestou.

Určitě se tady z toho vypovídej a ulev si, ale technicky vzato (a promiň, jestli to řeknu hnusně), teď řešíš výlučně jejich vztah vůči sobě a dceři, protože Tvého manžela už nic netrápí, a pokud pro ně za života dělal to, co dělal, tak asi k tomu měl svoje důvody a vyhovovalo mu to tak. A k čemu bude dobré zpětně to řešit, že se ony vlastně chovají nevděčně, když vlastně k TOBĚ žádnou vděčností zavázané nejsou?

Jak už tu padlo, tohle je pro vás všecky obrovská tragédie a každý se s ní vyrovnává po svém, a pokud byl dotyčnému zemřelému hodně blízko, tak mu možná už nezbývá kapacita, aby řešil někoho jiného než sebe (to na margo toho, že nenabízej pomoc, opravdu do lidí nevidíš a ani podle vnějších projevů nevíš, jak hluboce to prožívaj).

Chápu, že Tě mrzí, že nemáte lepší vztahy , ale holt se to tak někdy sejde, že zbytek partnerovy rodiny stejná krevní skupina. Zase se s nimi nemusíš otravovat a přetvařovat, pokud Ti nesednou. Spousta rozumných věcí už tu padla, jedna z možností, pokud bys o vztahy s nimi stála, by byla udělat první krok (aby se vyloučilo nedorozumění, že by obě strany chtěly, ale nevědí jak do toho), a nechat toho až pak, pokud by se ukázalo, že opravdu nechtěj. Pokud se necítíš ani na to, tak asi nezbude nic jiného než ten vztah formálně odepsat a "položit" se víc do takovejch vztahů, které budou něco dávat i vám.

A držte se, musí to být hodně těžké.