Slupko, zdravím. A přeju upřímně, že to máš jinak. Ale je pravda, co už tu zaznělo a divím se, že mě to nenapadlo dřív.... To by bylo jak z krejcarového románu z 1. republiky, kdyby se vše v dobré obrátilo... Naivní jak motýl, fakt.. A přitom je to tak jasné.. někdy člověk potřebuje nastavit zrcadlo. Jede to v zajetých kolejích, které jsou nevychýlitelné.
Pro mě bylo milým překvapením, s jak empatickým přístupem jsem se setkala paradoxně všude mimo rodinu... Ať to bylo na úřadech, u notářky, na důchodovém... všude se lidi chovali maximálně vstřícně a slušně a nabízeli pomoc... Možná i proto jsem to trochu předpokládala i v rámci rodiny...