Nelíbí se mi především nezájem o vnučku, protože je to dítě. Jestli jste neměli vřelé vztahy, ale spíše formální tak bych pomoc, empatii a další od tchýně a švagrové nečekala, a asi ani nepřijdou. Na tobě jim asi nezáleží. Že se nedokáží chovat empatičtěji k vnučce a neteři je z mého nazírání horší a špatné, ale dcerka to pobrala asi nejlépe jak mohla. Už bych to asi dále neřešila a soustředila se na sebe a nové lidi, kamarádky a další.
A také to může být tak, že jim bohužel obě dvě syna a bratra připomínáte a tohle je jejich druh obrany. Švagrová nemá děti ? Plánuje je ? U té to může být i zájem nechat si rodiče už jen pro sebe a svou (třeba budoucí) rodinu a nepěstovat vztahy s vámi (čistě sobecky). Tchyni můžeš prostě syna připomínat a je třeba jiný typ než ty, spíše zapomene, že oslaví narozeniny a snaží se žít dál (jak by si třeba její syn přál) než že bude truchlit, litovat se, vnučku... Znám tchýni, která po smrti své dcery, maminky dětí (cca 5 a 8 let) děti na návštěvě u sebe rozlítostňuje, vy chudáčkové, ukazuje fotku maminky, rozbrečí je... chudák maminka, možná to máš v tomhle i lepší. Každý se vyrovnává se smutkem jinak.
Mě by třeba asi nerozlístonili květiny na oslavě mých narozenin jako tebe, ale chápu to, nicméně ani bych neměla tu empatii, že ti něco takového může vadit. Každý to holt má trošku jinak, i když to základní lidské slušné by mělo být vždy, o tom žádná.
A nebo je tchyně opravdu hodně sebestředný a sobecký člověk, nebo jsi jí byla vždy nesympatická, měla pocit, že jsi jí syna ukradla, i když píšeš, že se o ně staral nadstandartně.. nevím, ono pro někoho i hodně je stále málo a truchlý nad synem a současně tobě nemá zájem nic ulehčit a tohle je pro ni řešení.
Nechc je plavat, dcerka to vzala dobře a zaměřte se na sebe a jiné lidi. Ať vše přebolí a je vám lépe a lépe.