Promiň, už ses na to ptala... Ona byla vždycky generál a šéfovala všem kolem. Tedy v rámci rodiny, na cizí si netroufla. Všichni ji víceméně vycházeli vstříc, aby měli pokoj... Já byla první, kdo se po svatbě vzepřel a vysvětlil jí, že naše domácnost není její dislokované pracoviště. A bylo zle. Muž pro ni raději dělal, co mohl a co šlo, aby byl klid, protože ona umí být opravdu velmi neodbytná. A vždycky to odbyl tím, že ona jiná nebude a v jejím věku ji nepředělá... Nevím, jestli si alespoň dodatečně je schopna uvědomit a připustit, co všechno zařizoval a řešil, beze slova poděkování, bylo to pokládáno za samozřejmé..