Tak já si myslím, že tchyně odchodem syna trpí, jen se o to nepotřebuje dělit se snachou, pro ni cizí osobou. To mi přijde pochopitelné. Jediné /nucené/ pojítko mezi nimy byl ten manžel a když už není, tak proč se stýkat. Stejně tak vnučka může být pro babičku spíš odrazem snachy než jejího syna, tak jí prostě nevyhledává. Myslím si, že je prostě normální se ve stavu, kdy je člověku nejhůř, oprostit od konvencí a dělat jen to, co chci a je sice pochopitelné, ale naivní, očekávat, že všichni to konání budou cítit stejně. Za sebe jsem si jistá, že bychom se s tchýní nevyhledávaly ani my dvě, ani děti a každá bychom si truchlily po svém.