libiku,
"pak mi není jasné, že v době, kdy učitelky všech stupňů čelí rodičovským požadavkům a připomínkám ke koncepci, motivaci, metodice, obsahu učiva, stejně tak jako ke skladbě jídelníčku a rovnání přezůvek, si to znalé, uvědomělé a asertivní rodičovsktvo nechá líbit strašení zatracováním.

Pak tu byly časové nelogičnosti (můj manžel chodil do církevní základky) ap. a dále to byly zkušenosti ze 17. kolene (nic proti)

Nevěřím tomu, no, co na tom je špatného "

však si taky asertivní matka vyhrožování zatracením líbit nenechala, a děti z náboženského kroužku odhlásila.

Manžel církevní základku neabsolvoval v české kotlince, takže na tom nic nelogického není.

"v rodine meho manzela je tristni zkusenost s krestanskym hospicem, kde tvrdili, ze bolest patri ke konci zivota a bez toho to neni ten spravny odchod ze sveta" je dle mého současná zkušenost, nikoli 17. koleno (mám obdobnou nedávnou, cca 2 a kousek roku starou, ovšem může to být nepravdivá vzpomínka).

Ani babiččina sestra (utýraná někde) není 17. koleno, ale prateta. Nevím jak kdo, já pár svých prastrýců pamatuji, k jednomu jsem měla docela vztah...

libiku, na tom, že nevěříš vzpomínkám nic špatného není, ale trvám na tom, že nabýt ze zdejších příspěvků dojmu, že každý věřící je maniak číhající......... je VELMI přehnaná reakce