Hlavně stále vycháziš z toho co bylo před smrtí tveho muže. Jela si jak píšeš na 120 procent a to tě někde dohoní.

Dřív nebo později. Ted je dle meho nazoru nejlepší si sednout sama v tichu a na papir si napsat co by šlo ten den udělat.

Nemusíš byt super žena , ani to nikdo nechce věř mi, prostě jen funguj neklad si cíle , ktere jsou tzv nad latkou. Pomalu se rozjiždej. Každopadně podpora psychiatra to určitě , pomuže ti, berličky , když začínáš třeba znova chodit taky potřebuješ. Neboj se říct co cítíš. Ale MUSIS něco začít dělat. Moc ti držím palečky posílám sílu drž se je to těžky, ale časem pujde uvidíš