Mám chvíle, kdy mi je o trochu líp.
Pomyslná nádoba slz, zármutku a truchlení se naplní, pak už jen pláču a pláču. Dala jsem tomu takový název "vyplavení". A kdy se vyplavím, cítím se zase o něco silnější a vyrovnanější. A tak se to opakuje stále dokola.
Pomáhá mi i pocit, že někde existuje pět lidí, kterým má dcera díky transplantaci osudově změnila život...