Sedmi, jojo
, akorát člověk občas sklouzává do svého zajetého vzorce myšlení a vnímání.
Já teď teda celkem jedu v módu, že jsem spokojená s tím, že mám všechno, co potřebuju...určitou nespokojenost v sobě mám, ale to není realita a není to jakoby v te´d, je to v mém paměťovém disku
a vlastně to už neexistuje nikde jinde, než tam.
Jinak mi vlastně přijde, že mám vše, co potřebuju a nepotřebuju nic navíc...což vlastně nevím, jestli mi neubíhá ta "touha" po něčem...
A to, že je člověk spokojený s tím, co má a kde je, v tom bude ten klíč..stejně jako v té touze...jako v hnacím motoru. Akorát pokud je ta touha neutuchající, obrovská a přesahující možnosti, je problém.