Tak ono to není jen o utrácení za cestování nebo chtění hypotéky... náš příklad - my s přítelem oba pracující, oba VŠ na pozicích kde je VŠ vyžadovaná. Stejně si nemůžeme dovolit bydlet spolu, protože dva pracující lidi normální byt v normální lokalitě (ne 1kk kamrlík hodinu za Prahou) neutáhnem. A tak po pěti letech vztahu bydlíme každý u svých rodičů v pokoji se sourozencem a vidíme se tak dvakrát do týdne, když se podaří.
Nejsme líní, jen jsme při studiích místo brigády starali o nemocného prarodiče, a tak nemám praxi (zahraniční stáž neuznaná) a v Praze pracuju za 17k hrubého, přítelovi praxi uznali a má jen o pár stovek víc. Z nějakých 27 čistého dva akorát vyjdou, ale být týden nemocný položí rozpočet. Tohle v kombinaci s cenama bytů je průser, který je potřeba řešit na vyšší úrovni. Rozmazlení lidi kteří chtějí po rodičích všechno byli vždycky, ale bohužel teď se jimi zamlouvají mnohem horší věci.
A pak si člověk vyslechne, že už by snad měl věk na děti a kde teda jako jsou. Věk možná, ale mít mimino v 10m pokoji s pubertálním bráchou a tatínka vidět občas večer?