Diskuzi jsem sledovala po očku, ale nepřispěla, ale teď mi to nedá.
Problém s drahým a nedostupným bydlením je jedna věc. A není jednoduchá. Je to důsledek několika ekonomických faktorů. Ty nerozporuji a nepopírám. Teď je ale ponechám stranou a zaměřím se čistě na "výchovný a morální" faktor.

Asi budu v menšině, ale mám pocit, že se u současné čerstvě dospělé generace, bůhví odkud vzal pocit, že mají automaticky nárok na všechno bez sebemenšího omezování.
Kde se vzalo, tu se vzalo jakýsi automatický předpoklad, že každý musí vidět půl světa a nutně cestovat, jinak nemůže dál plnohodnotně žít, musí mít alespoň jednu vysokou, nejlépe dvě. Nic proti cestování nemám, ale i když je levnější než dřív, tak pořád jsou takové pobyty dost drahá sranda, pokud to není placené v rámci nějaké stáže či stipendia. Pořád platí, že člověk si může vyskakovat (měl by) jen do výše svého platu (či platu rodičů) a že není možné mít všechno a hned. Že pokud se někdo rozhodne v mládí po dvacítce, že chce vidět svět a užívat života, tak nic proti tomu nemám, ale pak taky musí počítat s tím, že pokud neobjeví někde ve světě zlatý důl, tak mu bude trvat o chvíli dýl, než se dopracuje k nějakému majetku.
Všechno má svůj čas a nejde mít všechno hned. Přece nemůžou mladoši čekat, že pokud do 25 studují, pak rok dva někde lítaj, pak jim v 27 má stát či rodiče opět bezpracně zajistit bydlení na úrovni.
Zkrátka a dobře se mi zdá, že někteří jakoby očekávali, že v životě maj "nárok" na všechno a hned a že jim budou pečení holubi lítat rovnou do úst.

A ráda bych znala názor někoho staršího, aby mi vysvětlil, kdy v minulosti mladý člověk hned po škole dosáhl na vlastní bydlení. Mám totiž dojem, že to, co se tu dneska vyžaduje, nikdy tu vlastně nebylo.
Pokud vím, tak za socialismu se byty přidělovaly a mladý bezdětný člověk neměl šanci. Lidi se kvůli bytu brali, často měli 2 nebo 3 děti, než jim NV nějaký byt přiklepl. Nebo se mýlím? V devadesátých letech se hojně stavěly dvougenerační domy a mladí, tam bydleli s rodiči řadu let než si mohli dovolit vlastní bydlení a často bylo takovéto bydlení napořád. Nebo se pletu? A také se dá najít ve statistikách, jaké byly průměrné nástupní platy, ceny a ceny bytů. Tak kde se najednou vzal ten pocit, že každý má právo bydlet hned ve vlastním, aniž by hnul zadkem a třeba se trochu uskromnil a sám se snažil něco šetřit?