Nemyslím si teda, že by to bylo přímo o volání těla "já už nechci být chlap, vymyslím si nádor v prsu a všichni budou vědět, že sem fakt ženská". Spíš za tím mohou být prostě nervy, nervové vypětí, snaha zvládnout všecno, uspět v prostředí, kde je to obtížné, nekonečné stresy... Ale je to taky případ od případu, někoho může jedna práce nabíjet energií, druhého deptat. Plus spousta faktorů dohromady, genetika, životní styl, zdravotní dispozice. to co říká ta doktorka je strašně zjednodušující, vždyť i naše prababičky, co celý život neodlezly od plotny a od dětí na rakovinu prsu umíraly celkem běžně...