Protože ono to ani nejde. Nejde partnersky vyjít s tolika partnery, kteří cca tak ve dvojicích chtějí každý něco jiného. Nejde to ani ve variantě "já nechci nic, jen vyhovím", což u školky ani nepřichází do úvahy, protože se musí řídit RVP, není zřízená na objednávku rodičů.
Mě třeba požadavky typu "zítra doneste výstřižky z časopisů, na kterých je Praha" taky dost prudí. Obvykle to nejsem schopná zařídit, protože na to prostě nemám čas, musím pracovat, časopisy nekupuju, často nejsem schopná vyhovět. Když je to "přineste mrkev", zvládnu. Když to nezvládnu, omluvím se, že to není v mých momentálních silách. Nestalo se mi, že by s tím byl někdy problém. Cukroví na besídku nenosím. Každoročně nabídnu, že jim všechny besídky doprovodím na klavír live, popř. udělám s dětmi před tím i zkoušku, to nikdy nechtějí, radši je nechají zpívat na magneťák. Ale opravdu nikdy žádný učitel mě nevydíral, nechtěl po mně osobní služby nebo aby mu moje děti věšely prádlo. Asi žiju v nějaké jiné realitě. Ale nezažila jsem ani nepochopení nebo nedostatek ochoty, když jsem něco potřebovala třeba s souvislosti se svými dys- dětmi.