libiku,

"podle mě je sukně taky metafora.

Ty jsi ženská až až "

Především uvádím,že chápu, že to se mnou myslíš dobře . I u vědomí toho a s důrazem na skutečnost, že proti tobě nic nemám, neútočím na tebe a nechci se tě dotknout, se ale musím jaksi ohradit:

Osobně doufám, že jsem lidská. Tedy tolerantní, soucitná, pomáhající (to nevím, zda se tu virtuálně dá poznat).

Nevím, co je to být "ženská"

a nemyslím si, že by ve mně duševně duchovně a emocionáně bylo něco jiného než lidského, tedy nějak specificky "ženského", případně jen (či především) to, nevyváženo naopak "mužskými" (a pak dohromady tedy opět jsem celý člověk, celá osobnost, ne polovina ta či ona).

Co ty tím myslíš (být ženská)?

Je-li sukně metafora, tož čeho? Předpokládám, že udusat v sobě ženství neznamená rozšlapat si vaječníky nebo tak něco.