Mně nikdy nejde v první řadě o cíl, ten předem nesleduju. Dělám v určitou chvíli to, co považuju za nejlepší, pro sebe, pro svý blízký a je mi fuk, jestli to něco přinese nebo nepřinese. A nikdy nelituju vynaložený energie nebo financí.
Nemám to vůbec takhle nastavený.
Můj mladší syn je ve svý škole naprosto šťastnej, dobrovolně tam tráví celý dny, všechno ho zajímá, má dobrý výsledky a strašně rozkvetl. Využívá svýho potenciálu a školu i další aktivity mu platíme rádi, vidíme výsledek-do toho počítám i to, že ho škola fakt baví. Co v životě bude chtít dělat, netuším, to už je na něm.
Dcera dělá závodně sport, tráví tam víc času než ve škole. Myslíš, že proto, že si představujeme, že se tím někdy bude živit? Stojí to ročně asi víc než škola syna.Opět, neřeším cíl.Ani ona ne. A není mi líto toho času ani peněz.