Byla jsem sice mladší, ale rozestup od starších dětí zhruba odpovídal a to, že jsme si pořídili jedináčka bylo jediné, co jsem brala jako minus. V pětadvaceti mne hraní s legem a hodiny pexasa či pozorování žížal bavilo, ve 40 už ne tak dlouho, jak bylo třeba. Takže jsme celé dětství benjamínka s sebou měli pokud to šlo nějakého jeho kamaráda - kamarády. To, že jsem v těch 40 neměla ještě čtvrté jsem opravdu vnímala jako jediné minus.