Přidat odpověď
Saamajna - krásný příběh!
U nás variace na tvé téma: Nejprve 6 let, kdy jsme se s přítelem nejprve báli, že bych mohla otěhotnět, pak jsme si to přáli, abych otěhotněla, ale nic. Tak jsme se vzali, neboť jsme usoudili, že budeme muset žádat o adopci. Na první výročí svatby jsem porodila.
Pak jsme chtěli druhé dítě tak po 3 až 4 letech, Když měla starší holka 7 let, a můj gynekolog pořád říkal "Zkoušejte to, jen to zkoušejte" a nic jiného, tak jsem si dojela do rodného města a od spolužáka gynekologa si nechala poradit dobrého odborníka. V centru IVF mne doktor vyšetřil a pravil, že mi vůbec neuzrávají vajíčka, protože nemám nějaký hormon, takže nemohu přirozeně otěhotnět. Když jsem mu řekla, že mám 7 letou dceru, pravil, že je to přírodní anomálie při mých výsledcích...
Druhá dcera je zázrak vědy a techniky (je po IVF).
Pak jsem se ptala, jestli teda mám používat antikoncepci, nebo je to zbytečné. Doktor mi řekl, že to záleží na tom, jak moc by nám případné těhotenství vadilo, že u mne nemůže nikdo dopředu říct, kdy bych mohla otěhotnět. Tak jsm si raději nechala napsat prášky, protože muž byl bez práce, já nepříliš výnosně podnikala a tak jsme se nechtěli nechat zaskočit. No a přes mou téměř sterilitu a přes AKprášky jsem v lednu 2000 otěhotněla.
Bohužel toto těhotenství nedopadlo dobře (a já si uvědomila, jak bych to třetí dítě vlastně chtěla) a pak už se to nikdy nepovedlo. Ale v tomto asi více, než v jiných věcech, prostě platí "Když pán Bůh dopustí i motyka spustí..."
Předchozí