Myslím si, že to tak nějak patří i k věku, na úplně pevná přátelství to ještě být nemusí. "Donášení" a "žalování" taky...koneckonců, co je lepší, porvat se, nebo si "postěžovat", když se dítě brání třeba fyzicky, je viníkem ono, tak radši "řekne" učitelce.

Fakt je, že naše starší děti měly obě svého nej kamaráda už od školky (ale to byly děti z ulice, zblízka, trávili spolu celé dny), dcerka kluka, synek holku, vydrželo jim to až někde do sedmičky osmičky, pak se to ale vytratilo.
Mladší děti neměly vyhraněné kamarády, taky mi to přišlo trochu smutný...a ani v jedné jejich třídě nebyl dobrý kolektiv, to taky dělá hodně, jak se ta děcka sejdou. Chytrý a bystrý děti tam byly, ale nejednotný v kolektivu jako celek. To se tak někdy sejde a vyostří se to i třeba...utvoří se skupinky, které mezi sebou nevraží.

Holt tvoření a poznávání sociálních vazeb, no....
taky mám od třetí třídy jednu moc fajn kamarádku , i děckám bych to přála, ale mají to jinak.