Tak ve školce mi to přijde normální - děti se teprve učí komunikovat a fungovat ve společnosti. Učitelka by je měla naučit, co už je hranou. Podle mne je to přirozené, každé dítě a rodina má jiné návyky, děti si hlídají, když to někdo udělá jinak. Dospělí pořád děti nějak hlídají a ony to zkouší pak na vrstevníky. Pak jsou i takový experti, kteří rádi někoho komandují a vychovávají (mám takovou neteř) a je to dost nepříjemný i od 4 letý holčičky.
Taky prý můj táta byl takový, jeho sourozenci mu to dodnes "vyčítají" a on se hájí, že to považoval za správné. Nutno říct, že táta není moc empatický a sociální inteligence je nízká, pořád by někoho obviňoval z podvodu, lenosti atd...byl hrozný šéf....
U těch starších dětí bych pak řekla, že to je společenská nezralost, což se může a nemusí zlepšit. Ovšem, co popisuje zakladatelka, to neznám ani ze svého dětství, ani u svých dětí a jejich kamarádů. Když jo, tak výjimečně a je to záležitost jedince. řekla bych, že i na prvním stupni jsou už velká kamarádství, pokud mají stabilní třídy. U mých starších holek to tak bylo. A malá (6) se vždy těší na ty děti, se kterými se vídáme nebo jezdíme na dovolené.