Eudo,

ale Salagnac mi neodpověděla vůbec na nic, a na útoky ad hominem nejsem zvědavá. A ráda bych to v této rovině udržela i nadále.

Je mi líto, co se stalo Tvojí rodině. Ale tam se jednalo o totalitu, takže úplně jinou situaci, než o které jsem mluvila já (všem je asi jasné, jaké následky mohlo mít udání za komunistů nebo Němců, které ani nemuselo být pravdivé, stačilo podezření).

Také se v žádném případě nechci zastávat udavačů, kteří chtějí škodit. Chci se jen zamyslet nad tím, kolik by toho mohli zmoct ve společnosti, která by byla více či méně spravedlivá. Třeba taková, jak popisuješ tu, ve které žiješ teď. Nebo třeba Švýcarsko, které má pověst (nevím, nakolik oprávněnou), že Tě tam upozorní běžný chodec na ulici, pokud odhodíš papírek nebo přejdeš na červenou.

Co by se stalo, kdyby nějaký zlomyslný neřád zašel za Tvým šéfem na škole, kde jsi učila ( s těmi výbornými referencemi, o kterých jsi mluvila) s nějakým vymyšleným obviněním, třeba ze žárlivosti? Předpokládám, že by se to asi vyšetřovalo a zkomplikovalo by Ti to život, bezesporu by to bylo nepříjemné, ale pokud je ta společnost opravdu spravedlivá, tak nevyšlo by nakonec najevo, že si to vymyslel, a neotočilo by se to nakonec proti němu daleko hůř, než by to původně zamýšlel on?

To pokud jde o to, že by to bylo vymyšlené obvinění.

A kdyby bylo pravdivé (třeba ten přechod na červenou v tom Švýcarsku, nebo dejme tomu špatné parkování na místě pro invalidy)? Je pak špatný a práskač opravdu jen ten, kdo by zavolal policajtům a nechal by Ti odtáhnout auto, nebo Ty, že jsi bezohledná a blokuješ místo někomu, kdo ho potřebuje mnohem víc)?